Tábor z pohledu účastníka - Věrka

Mise Mars - Týden na rudé planetě

Upozornění: Tento zápis obsahuje ironii a sarkasmus.

4. srpna - neděle - Poprvé na výcvikovém středisku:

V odpoledních hodinách jsme dorazili na výcvikové středisko. Zde jsme se přivítali a pomocí několika krátkých her jsme se mezi sebou lépe poznali.

Nedělní večer jsme zasvětili fyzickému výcviku, jenž se skládal ze šesti stanovišť. Na prvním jsme trénovali spolupráci v týmu. Dostali jsme pomeranč. Naším úkolem bylo si ho předávat bez pomoci rukou. Na dalším stanovišti jsme si vyzkoušeli chůzi po nestabilním povrchu. Na třetím z šesti stanovišť jsme si ověřili svou sílu, na následujícím stanovišti jsme se prošli náročným terénem, abychom předvedli svou obratnost.

Na pátém jsme si ověřili svůj sluch. Házeli jsme šišky na cíl, který vydával zvuk. Na posledním jsme zapojili svou paměť. Dostali jsme deset slov, která jsme si měli zapamatovat a následně je zopakovat. Tímto stanovištěm jsme ukončili dnešní výcvik. Všichni jsme jím prošli, takže jsme mohli pokračovat dále a přiblížit se tak vysněnému letu na Mars.

5. srpna - pondělí - Další výcvik a důležitý okamžik naší mise:

Pondělí jsme opět věnovali výcviku. Tentokrát jsme vyrazili do lesa. Zde jsme se rozdělili do tří skupin a prošli jsme třemi stanovišti. První stanoviště nás čekalo ve vodě. Úkolem bylo přejít říčku a na druhém břehu nasbírat vzorky rostlin, nerostů, půdy, ještě jednou rostlin a ztrouchnivělého dřeva. Na druhém stanovišti jsme dostali za úkol postavit si vlastní filtr z lega. Na posledním stanovišti jsme zjistili, že se k nám blíží písečná bouře. Náplní několika dalších minut se nám tak stal úklid skladu potravin. Ty jsme zároveň dělili na potraviny a otraviny (jedlé a nejedlé).

Odpoledne jsme si vyrobili svůj vlastní skafandr. Mohli jsme si jej vybavit různými tlačítky, zrcátkem, páskem a vlastně vším, co nám možnosti a naše představivost dovolily. Protože fantazii se meze nekladou. Součástí každého skafandru byly rukavice. I ty jsme si mohli vylepšit dle vlastního uvážení. Poté nás čekal odpolední výcvik o pěti stanovištích. Zde jsme si pomocí několika úkolů otestovali logické myšlení, technickou zdatnost, paměť a výdrž. Také jsme si otestovali kvalitu našich skafandrů a naučili jsme se, jak se v nich správně pohybovat.

Večer se stalo něco, na co jsme všichni napjatě čekali. Oznámili nám, že jsme připraveni k letu na Mars a že dnes večer odlétáme. Cesta bude trvat necelého půl roku. Většinu času však strávíme v hibernaci v kriogenických kójích. Proto jsme si s sebou sbalili jen to nejnutnější. Zbytek našich věcí letěl samozřejmě s námi v zavazadlovém prostoru.

Před samotným odletem nás čekala tisková konference. Kromě otázek novinářů z převážně bulvárních časopisů na nás čekalo takové menší překvapení. Dozvěděli jsme se, že kromě teraformace, uzpůsobení podmínek na Marsu pro život člověka, nás na rudé planetě čeká ještě jeden úkol. Na Marsu byla před námi ještě jedna posádka, která ale už měsíc nekomunikuje se zemí. Bylo zaznamenáno pouze tísňové volání, které je poškozené. Některá slova se ztrácí. A naším úkolem je zjistit, co se s původní posádkou stalo a pokusit se o její záchranu.

Po tiskové konferenci jsme prošli zdravotní prohlídkou a výstupní kontrolou. Potom jsme se konečně naskládali do rakety a vyrazili jsme vstříc rudé planetě.

6. srpna - úterý - Problémy v raketě a poprvé na Marsu:

Ráno jsme zahájili astronautskou snídaní. Přiznejme si, že ovesná kaše v pytlíčku, která se jí brčkem není nic, co by nás bůh ví jak potěšilo. A to byl teprve začátek.

Po snídani jsme se dozvěděli, že naše raketa je poškozená. A bylo na nás, abychom tyto poruchy opravili. Nejdříve jsme se dali do opravování čerpadla na vzduch. Povedlo se. Ale bylo potřeba vyřešit i další problémy naší milované rakety. Mimo jiné závady bylo potřeba opravit prasklé nádrže s vodou. A aby toho nebylo málo, porouchaly se nám dveře od technického prostoru. A tak jsme zpět do obytné části museli hezky po kolenou.

V obytném prostoru jsme si zahráli zvukové pexeso. Hodně jsme se u toho pobavili. Odpoledne jsme se přiblížili Marsu natolik, že bylo možné přistát. Následovalo shlukování se do kriogenických kójí a přistání na rudou planetu. Následně jsme konečně poznali Ozon, naši marsovskou základnu. Přišel čas poznat i Mars samotný. Vzápětí jsme ale zjistili, že kvůli nefunkčním filtrům je na Marsu nedýchatelná atmosféra, kontaminovaná voda, hromada bakterií a spousta dalších problémů. Všechny filtry jsme naštěstí uvedli do provozu. Ale tím naše práce ani z daleka nekončí.

Jednou z věcí, které nám zde bývalá posádka zanechala, byly sektory. V těchto sektorech se ukrývala různá tajemství Marsu. Objevili jsme zde například kráter, velehory a diamanty. Došlo i na stroj, díky kterému se dá ovládat počasí. My jsme si vyzkoušeli práci s deštěm. Tím nejdůležitějším a zároveň nejpodivnějším objevem byla kazeta. Později jsme se dozvěděli, že se jedná o první část audiodeníku Heleny Ryplové, vedoucí minulé marsovské výpravy.

Je třeba se vzdělávat. Proto jsme úterní večer strávili přednáškou o vesmíru a prvních lidech na Měsíci. Opět jsme byli plní nových užitečných informací. Poté už byl čas uložit se k prvnímu spánku na Ozonu.

7. srpna - středa - Teraformace Marsu:

Naše včerejší oprava filtrů samozřejmě nestačila k tomu, aby byly podmínky na Marsu vhodné pro život. Bylo potřeba zvýšit teplotu, zastoupení kyslíku v atmosféře a vodu. Začali jsme s teplotou. Hledali jsme radioaktivní prvky. Pak jsme pomocí běhu zvýšili jejich radioaktivitu. Následně jsme společně stvořili reakci. Byla to taková provizorní jaderná elektrárna.

Jako další přišla na řadu voda. Dva lidé ovládali čerpadlo. Úkolem několika dalších lidí bylo nosit filtry, přes které se voda filtrovala. Filtry mohly být čisté, nebo recyklované. S recyklovanými filtry to fungovalo takto. Když se na již používaném filtru objevilo pět čárek, bylo ho třeba zrecyklovat. Po nějaké době jsme ho mohli znovu použít. Poslední část skupiny měla na starosti přenášení již přefiltrované vody na místo se zásobami. Nutno dodat, že během hry jsme se na všech pozicích vystřídali.

Když jsme pomohli vodě, vrhli jsme se na vzduch. Každý jsme si zasadili svou vlastní rostlinku. Odpoledne přišla další špatná zpráva. Pokazilo se nám čerpadlo, kterým bychom přečerpali vodu ze zásobárny na naši základnu. A tak jsme na to museli hezky po staru. S minivědrem. Po několika minutách přenášení vody tímto způsobem nám došlo, že takhle nám to bude trvat hodně dlouho. Někdo přišel s nápadem vybudovat potrubí. Všichni jsme se do toho pustili. A i přes pár menších komplikací se nám povedlo vytvořit poměrně funkční potrubí.

Tento den se za námi v rámci projektu Jedeme pro Světlušku přijela podívat i výprava z Českého rozhlasu. Díky nim jsme se dozvěděli, jak to v rozhlase vlastně funguje.

Potom jsme se v rámci teraformace Marsu vypravili do nedalekého marsovského lesa. Zde jsme zasadili další rostliny, abychom zvýšili hodnoty kyslíku v atmosféře rudé planety.

Večer jsme si zahráli vesmírné Riskuj. Následně jsme si společně pověděli pohádku na dobrou noc. Ta se však již během několika sekund proměnila v horor s mrtvým králíčkem a turisty. Tak dobrou noc...

8. srpna - čtvrtek - Co jsme na Marsu doposud vybudovali:

Ráno jsme si sbalili batůžky, nastoupili jsme do vesmírných vozítek a vyrazili jsme vstříc výsledkům naší práce na rudé planetě. První zastávku jsme učinili v dalešické vodní elektrárně. Zde jsme se mimo jiné dozvěděli, že dalešická elektrárna zásobuje vodou jadernou elektrárnu Dukovany, která je nedaleko.

Poté jsme se parníkem dopravili k autokempu Wilsonka. Zde jsme poobědvali. Odpoledne jsme strávili ve vodě. Mohli jsme si zde vyzkoušet šlapadla a spoustu dalších vodních atrakcí. Tento dlouhý den jsme zakončili táborákem.

9. srpna - pátek - Nečekané zvraty:

U snídaně jsme si poslechli další kazetu z audiodeníku vedoucí předchozí výpravy na Mars. Konečně jsme zjistili, co se s minulou posádkou stalo. Jeden po druhém se nakazil virem, který neuměli vyléčit. To nejhorší na tom bylo, že vir napadl několik členů naší posádky.

Vir se však s jedním z nás spojil a po troše přemlouvání se rozhodl nám pomoct. Dával nám různé hádanky. Když jsme je uhodli, přišli jsme na místo, kde se ukrývá ingredience do léku. Těch bylo celkem devět. Jedna se například nacházela tam, kde je zdroj opravdu čisté vody.

Jedním z úkolů bylo vypít vodu s cukrem. Problém byl v tom, že těm, kteří se napili záhy ochrnula ruka. Pojali jsme podezření, že nám vir radí špatně. Že nám říká pravý opak toho, co máme udělat. Naše podezření se ukázalo být odůvodněným. A tak jsme například místo stromů bez listí hledali ty s listy.

A aby toho nebylo málo, vir začal ubližovat tomu, kdo s ním komunikoval. I tuto překážku jsme naštěstí překonali. Lék proti viru se nám téměř podařilo vytvořit. Sice v něm jedna ingredience chyběla, ale to mu nijak výrazně neubíralo na účinnosti. Byli jsme zachráněni.

Odpoledne se podařila skvělá věc. Získali jsme nepoškozenou verzi tísňového volání předchozí posádky. Teď už víme, že jsou všichni v záchranných modulech poblíž základny. Vyrazili jsme na průzkum. A měli jsme opravdické štěstí. Všechny čtyři záchranné moduly jsme nalezly. Lidé v nich byli bohužel v kritickém stavu, a proto nebylo možné je ošetřit přímo na Marsu. A tak jsme je poslali na Zem. Tam už se o ně postarají...

Večer jsme náš úspěch oslavili pořádnou marsovskou diskotékou.

10. srpna - sobota - Poslední teraformace a boj o život a samotný Mars:

Dopoledne bylo třeba naposledy navýšit teplotu, zastoupení kyslíku v atmosféře a vodu na rudé planetě. Rozdělili jsme se do tří skupin. Ti, kteří jsou šikovní na ruce, ti, co umí nahrbit hřbet a ti, kteří udrží balanc. Čekala nás taková menší zkouška z chemie. Skládali jsme dohromady prvky. Kyslík, oxid uhličitý a vodu. V skupinách jsme získávali části jednotlivých prvků a spojovali jsme je.

Odpoledne byl vyhlášen oranžový poplach. K Marsu se blížil asteroid, jenž by v případě nárazu zničil devadesátdevět procent planety. Dostali jsme za úkol zjistit pět proměnných. Kolik má naše posádka členů, kolik je na celé základně oken, kolik je na základně noh od stolu a další. Zjistili jsme, že na odvrácení asteroidu nám zbývají dvě hodiny. Nejdříve jsme se naučili střílet munici. Poté jsme vyrazili do útoku. Naše taktika se však ukázala být neúčinná. Zbývalo posledních třicet minut do nárazu.

Přišel čas na plán B. Jaderné hlavice. Rychle jsme utvořili skupinky a připravili jsme se na poslední útok. Tohle muselo fungovat.

Jaderné hlavice jsme zapíchli do asteroidu. Následně jsme je odpálili a čekali jsme. Čekali jsme a doufali, že se nám podaří ten asteroid zničit.

A ono se nám to povedlo!!! Zachránili jsme Mars. Naše dosavadní práce zde nebyla zbytečná. Večer jsme to oslavili pořádným altáňákem. Táborákem, jenž se přesunul do altánu, protože pršelo. A nakonec přišel čas na poslední spánek na Ozonu. Na Marsu...

11. srpna - neděle - Návrat na matičku Zemi:

Jelikož věda za tu dobu, co jsme na rudé planetě strávili pokročila, mohli jsme se na Zem vrátit vesmírnými vozítky našich rodičů. Stali se prvními marsovskými turisty. Ale ne na dlouho, neboť byl čas na návrat domů. Mars mi bude chybět. Doufám, že se na rudou planetu ještě někdy podívám.

Věrka