Vodovíkend 2018 - účastnická reportáž

O Vodovíkendu jsem se dozvěděla jak jinak než z internetu. Už hodněkrát jsem hledala nějakou akci, které bych se jako zrakově postižená mohla bez větších potíží zúčastnit. Všechny akce pro „zrakáče“ byly ale buď pro děti, nebo dospívající. Ani do jedné skupiny už bohužel nespadám. Po přečtení článku o Vodovíkendu jsem měla smíšené pocity. Na jednu stranu mě moc lákalo zažít nějaké dobrodružství a poznat nové lidi, na druhou stranu jsem měla opravdu strach z toho, že nebudu sjíždění řeky zvládat (ať už fyzicky, tak i z hlediska zraku), že noci v kempech budou hodně náročné… Zkrátka byla jsem plná obav. Jak se později ukázalo, všechny byly naprosto zbytečné.

První potíže nastaly hned u balení potřebných věcí. Podle instrukcí jsme se měli sbalit co nejskromněji, což zpočátku vypadalo jako nesplnitelný úkol. Po chvíli přemýšlení a vyhazování méně nutných věcí z batohu se mi nakonec povedlo zavazadlo zavřít a vydat se na cestu.

Vyrazili jsme s přítelem vlakem jako správní výletníci. Už od začátku jsem si atmosféru hrozně užívala. Batohy, řízky na svačinu, hry ve vlaku… Zkrátka výprava jak má být! J Po příjezdu do Sezimova Ústí jsme měli ještě 2,5 hodiny do setkání se skupinou v tábořišti, tak jsme přemýšleli, co s časem uděláme. Vzpomněli jsme si na známou aktivitu Geocashing a jeden úlovek se nacházel přímo na vlakovém nástupišti. Po několikaminutovém pátrání jsme ho našli a vydali se na cestu do tábořiště. Cesta vedla krásně podél řeky, takže hned od začátku jsme měli možnost kochat se nádhernou krajinou a vnímat klid přírody.

Dorazili jsme do tábořiště, seznámili se s ostatními, postavili si stany, snědli večeři a šli si vyzvednout lodě s vybavením. Všechno bylo krásně zorganizované a každý věděl, jakou má práci a co má zrovna dělat. Žádný zmatek, chaos. To se mi moc líbilo. I o zábavu bylo postaráno! Představili se nám vedoucí skupinek na vaření vtipnou formou a navazovala seznamovací hra. Co si ale odvážím jako hodně silnou vzpomínku je symbolické házení kamínků do řeky. Každý měl příležitost s ostatními sdílet své pozitivní či negativní zážitky a myšlenky. Bylo to vždy příjemné zakončení a zhodnocení náročného dne. Zároveň jsme se sblížili jako celá skupina. Takže palec nahoru! Při kempování podle mě nesmí chybět táboráky. Na ty jsem se já osobně těšila opravdu hodně. Klobouk dolů před hudebníky! Znali spoustu skvělých písniček, které jsme si mohli zazpívat všichni (i když v mém případě asi ne zrovna moc čistě… J ). A myslím že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si ty večery neskutečně užívali.

A bylo to tu. Šli jsme s loděmi na vodu. S Tomem jsme byli přesvědčení o tom, že rozhodně nebudeme moct jet spolu, jelikož oba špatně vidíme a na vodě jsme nikdy předtím nebyli. Více lidí nám ale říkalo, ať to alespoň zkusíme. Že se sice budeme první půlhodinu motat dokola, ale pak se nějak rozjedeme. Všichni nám ochotně pomáhali a radili co a jak s pádlem. K mému překvapení řízení a zatáčení lodi nebyl až takový problém. Nejeli jsme sice zdaleka rovně, ale aspoň dopředu. To nám pro začátek bohatě stačilo. J Nepopírám, že nedošlo k pár stresovým situacím v náročnějších úsecích řeky, i to ale k vodě neoddělitelně patří. Teď na ten adrenalin vzpomínáme s úsměvem na tváři.

Druhý den jsme dopoledne jeli každý s někým jiným (vidícím), jelikož tam byl složitější úsek. Po obědě jsme pokračovali opět spolu. Díky prostřídání posádek jsem mohla blíž poznat i ostatní členy skupiny, za což jsem moc ráda. S celou partou jsme si užívali klid okolní přírody, teplo od slunečních paprsků a pohodu pryč od civilizace.

Až na občasné stresové situace u jezů byl celý víkend oáza pro duši. Zpěv ptáků, šumění listů ve větru, odraz zapadajícího slunce na hladině řeky, pozorování vlnek… Jedním slovem nádhera! Soulodění všech dvanácti kánoí, zpívání za doprovodu ukulele, spousta jídla a smíchu.. Tahle vzpomínka se mi vybaví jako první, kdykoli se o vodovíkendu zmíním. Přesně takhle si já představuji letní idylku.

Děkuji za luxusní snídaně jako v hotelu, za výborné večeře, na jejichž přípravě jsme se mohli podílet. Jídlo opravdu stmeluje. J Moc díky Michalovi a Hance, kteří udělali opravdu kus práce a bez kterých by akce vůbec nebyla. Děkuji i všem ostatním, kteří vytvářeli skvělou a přátelskou atmosféru. Na víkend budu dlouho vzpomínat a pokud se bude výprava na vodu konat i příští rok, moc ráda se zúčastním znovu!

Marika

Fotogalerie

Kategorie: