Tábor z pohledu účastníka - Věrka

Bradavické dobrodružství aneb nejlepší týden mého života

Vše začalo nákupem v Příčné ulici. Koupili jsme si hůlku, lahvičky na lektvary, pytlíček s bylinkami, učebnici a amulet s kouzelnými účinky. Proběhli jsme přepážkou mezi nástupišti devět a deset a vyrazili jsme směrem Bradavice. A abychom se po cestě vlakem nenudili, zahráli jsme si hru, díky které jsme se dozvěděli, co nás čeká po příjezdu do Bradavic. Byla to slavnostní hostina, při které jsme byli rozděleni do kolejí. Koleje se jmenovaly Ostrospár, Bystrovíz a Lunovýr. Po zařazování následovala večeře. Potom proběhla společná večerka a byl čas jít spát.

Nový den jsme odstartovali budíčkem, po kterém následovala rozcvička a snídaně. Vyučování jsme zahájili naukou o uspání vrby mlátivé a pokračovali jsme hodinou rostlinopisu. Naučili jsme se poznávat bylinky z pytlíčků, které jsme pořídili v Příčné ulici. Poté jsme ochutnali lektvary připravené z těchto bylinek. Dál nás čekala hodina létání, při které jsme se doopravdy proletěli. Odpoledne nás jako první přivítal profesor Quirrell na hodině lektvarů. Poznávali jsme různé přísady a vyzkoušeli jsme si jejich přelévání pomocí pipety. Následovala hodina obrany proti černé magii. Naučili jsme se štítové a omračovací kouzlo. Potom jsme vyháněli Ghúla, což se všem kolejím povedlo. Vyučování jsme zakončili hodinou kouzel, na které jsme se naučili světelné kouzlo. A poté přišlo to, na co jsme se všichni moc těšili. Famfrpál. Přesněji příprava na zítřejší turnaj. Jakmile učitelé usoudili, že jsme na turnaj dostatečně připraveni, šli jsme na večeři. Večer jsme se měli učit, ale překazil nám to Protiva, který se nám posmíval, že neumíme hrát famfrpál. Řekli jsme mu, že to není pravda. Nějakou dobu jsme se s Protivou dohadovali a nakonec jsme se šli utkat ve famfrpálu. A to by to nebyl Protiva, aby v tom nebylo ještě něco jiného. Ukázalo se, že nás to proradné strašidlo zavedlo do pravé chodby ve třetím patře, kam se nesmí. Museli jsme se odtud dostat co nejrychleji pryč. Cestu nám stěžoval školník Filch a jeho kočka Paní Norrisová. Nakonec jsme se všichni zdárně vrátili. Během cesty jsme našli hrůzostrašného tříhlavého psa.

Příští dopoledne se odehrál famfrpálový turnaj, který skončil vítězstvím Bystrovízu. Odpoledne jsme měli hodinu péče o kouzelné tvory s Hagridem. Starali jsme se o třaskavé skvorejše. Krmili jsme je, učili jsme je nové věci, stavěli jsme jim domeček s výběhem a vyráběli jsme jim hračky. Hagrid se během hodiny prořekl, že ten tříhlavý pes něco hlídá, a že to má něco společného s Nicolasem Flamelem. Museli jsme o Flamelovi zjistit co nejvíce informací. Jezdili jsme po igelitové skluzavce, polité mýdlem do knihovny, kde jsme hledali písmenka v knihách. Potom jsme je hlásili našim prefektům, kteří je zapisovali. Nakonec jsme z těchto písmenek poskládali článek, ve kterém jsme se dočetli, že Nicolas Flamel jako jediný vytvořil Kámen mudrců. Po tomto zjištění nás čekala zasloužená večeře. Ve středu jsme zažili menší návrat do mudlovského světa. Navštívili jsme Gringotovic banku s mudlovským názvem Permonium. Nacházela se zde spousta bludišť a atrakcí. Skřeti se sice snažili, ale úplně se jim nepodařilo zakrýt jejich přítomnost. To samé platilo i o přítomnosti kouzel. Na některých místech pršelo, i když jinde nespadla ani kapka. Součástí Permonia byl také Duhový svět, kde se většina studentů zapojila do balónkové bitvy v malém bazénku. Taky jsme si tu mohli vyzkoušet přírodní stezku nebo rámusiště. Po návratu do Bradavic jsme zjistili, že jsou zde trolové, které je třeba zneškodnit. Byli jsme vybaveni dlouhou hůlkou, kterou jsme museli strčit trolovi do nosu. Některým se podařilo zlomit jejich hůlku... Po úspěšné likvidaci všech trolů nás čekala večeře.

Ve čtvrtek ráno jsme v ložnicích našli podivný balíček se vzkazem. Stálo v něm: Užívej ho dobře. Z deky, jež se nacházela v balíčku, jsme si dopoledne vytvořili neviditelný plášť, který nás mohl ochránit i proti tomu, abychom mohli být slyšet nebo cítit. Taky byla možnost ochrany proti dešti, kočičím chlupům, slunci, myšímu trusu atd. Nebo jsme si na plášť mohli připevnit perličky pro štěstí. Když byly naše pláště konečně dokonalé, přišel čas na divadlo splněných přání. Každá kolej si vybrala jedno téma. Nakonec vyhrála manželská hádka v autě v podání Bystrovízu. Odpoledne nás čekala náročná hodina péče o kouzelné tvory. Hagridovi utekla spousta kouzelných tvorů a my jsme je museli pochytat. Všechno šlo dobře, dokud jsme se nedostali k Vampumě. Ta se nenechala jen tak omráčit. Chtěla po nás složit ódu na fretky, které zbožňuje. Všechny koleje to zvládly na výbornou. Potom jsme určovali jména zvířat podle popisu ve Fantastických zvířatech a kde je najít od Mloka Scamandera. To jsme také zvládli. Později nám Hagrid ukázal svého dráčka Norbertka. Nevěděl si s ním rady, a tak požádal o pomoc své přátele žijící v Rumunsku. Ti mu poslali dopis, ale Norbertek ho roztrhal. Hledali jsme kousky dopisu v jeho slinách. Potom jsme z nich poskládali vzkaz, který byl napsaný v runách, takže bylo nutné ho přeložit.

Nakonec jsme si v dopisu přečetli, že kamarádi z Rumunska budou na Hagrida s drakem čekat o půl noci na Astronomické věži. Hagrid ale zjistil, že dnes v noci už něco má, a tak úkol přinést Norbertka na Astronomickou věž připadl na nás. Po večeři jsme se sešli v očekávání, že nám Hagrid předá Norbertka. Jenomže Hagridovi zase utekla jeho zvířata, takže je musel jít pochytat... Norbertka jsme přenášeli v nehořlavém boxu. Jediným jeho problémem bylo, že byl velice horký. Nesli jsme ho tedy na dlouhých tyčích, ze kterých nesměl spadnout a Norbertkovi se nesmělo nic stát. Celou cestu jsme měli na sobě neviditelný plášť. Pronásledoval nás Filch a Paní Norrisová. Když jsme si na Astronomické věži sundali neviditelné pláště kvůli identifikaci, byli jsme chyceni a dostali jsme školní trest.

Další den jsme se vydali na prohlídku školních pozemků. Měli jsme jít s Hagridem, jenomže byl předvolán na ministerstvo kouzel, protože měl kouzelné tvory, které je zakázáno chovat. Po nějaké době prohlížení pozemků jsme si dali oběd. Potom jsme pomohli unaveným domácím skřítkům s úklidem jídelny od shnilých brambor. Každá kolej si tím vysloužila dvacet bodů. Později odpoledne jsme navštívili staré sídlo obrů, kde jsme se dozvěděli, jak vyhynuli obři na Šumavě. Po chvíli cesty jsme se střetli s kouzelníkem, který nás proměnil ve zvíře. Museli jsme najít studenty, kteří jsou stejné zvíře jako my a museli jsme o něm společně vymyslet tři informace. Potom jsme hledali další zvířata, kterým jsme řekli naše informace. Když uhádli, jaké jsme zvíře, byli jsme vysvobozeni. Když jsme pokračovali v cestě na hrad, objevili jsme obří pavučinu. Byli v ní uvězněni všichni naši mazlíčci. Museli jsme je dostat zpět. V pavučině byl pavouk, který poznal, když jsme se jí dotkli příliš silně. Takže spousta z nás byla uvězněna v pavučině spolu s mazlíčky. Všechny své lidské i plyšové kamarády jsme z pavučiny úspěšně dostali, a tak se mohlo jít dál... V Bradavicích jsme povečeřeli a šli jsme spát.

V noci nás probudilo mňoukání Paní Norrisové. Byl čas na náš školní trest. Měli jsme v lese najít jednorožce podle jejich žíní, rozvěšených po stromech. A taky jsme je našli. Ale něco s nimi nebylo v pořádku. Něco nebo někdo pilo jejich krev. A nebýt kentaura, vrhlo by se to i na nás. Od kentaura jsme se dozvěděli, že krev jednorožce člověka udrží při životě, ale bude žít jen napůl a v zatracení. Také jsme se shodli na tom, že v Bradavicích je Kámen mudrců, a že ho chce lord Voldemort. Potom jsme se vrátili do svých ložnic. Slunečné sobotní dopoledne jsme věnovali hodině jasnovidectví. Nechali jsme si věštit z ruky, ze snů, z karet a z čajových lístků. Zkusili jsme si věštit pomocí kyvadla. Odpoledne jsme dostali možnost napsat komukoliv ze školy vzkaz. Každý z nás měl svou obálku, do které se střádali vzkazy od ostatních. Po těchto vzkazech nás čekal závěrečný boj. Museli jsme najít Kámen mudrců. Dostat se k němu ale nebylo lehké. Nejdřív jsme prošli kolem tříhlavého psa Chloupka a dostali jsme se přes Ďáblovo osidlo pomocí světelného kouzla. Potom jsme dostali záludnou hádanku. Měli jsme za úkol seřadit domy v ulici podle barev, určit, kdo ve kterém domě bydlí a ke každému přiřadit správné zvíře. Měli jsme k tomu příběh s nápovědami. Tento úkol bylo nutné splnit správně a rychle. Dál nás čekala Aragogova pavučina. Byly na ní rolničky, které nesměli zazvonit, když jsme ji překonávali. Což znamenalo, že jsme pavučinu zdolávali s maximální opatrností. Potom jsme se dostali do místnosti s klíči. Na jejím konci byla závora, kterou jsme měli otevřít, abychom mohli jít dál. Museli jsme najít ten správný klíč. Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme to zvládli. Tyto úkoly byli sice za námi, ale před námi byl ten nejtěžší. Porazit lorda Voldemorta. Vrhli jsme se do boje. Boj byl dlouhý a napínavý, ale dokázali jsme to. Porazili jsme Pána zla a získali jsme Kámen mudrců, který jsme odevzdali profesoru Brumbálovi.

Večer nás čekala diskotéka. Všichni jsme se dobře bavili. Potom profesor Brumbál vyhlásil výsledky školního poháru. Na třetím místě skončil Ostrospár, druhé místo získal Bystrovíz a školní pohár vyhrál Lunovýr. Všichni jsme dostali odměnu v podobě obrovské krabice plné dobrot. Domácí skřítci byli propuštěni a všichni jsme se společně zasmáli u posledního táboráku letošního školního roku.

Ráno jsme si naposledy zacvičili se školníkem Filchem a Paní Norrisovou. Potom jsme se společně vyfotili a byl čas se balit. Když jsme byli sbalení, vrátili jsme se vlakem zpět do mudlovského světa, kde si nás vyzvedli rodiče. A byl konec. Všechno to skončilo a my jsme se vrátili domů.

Odvezla jsem si spoustu nezapomenutelných zážitků a spoustu super věcí. Byl to nejlepší tábor mého života. Moc moc moc moc moc moc jsem si ho užila!

Tak nashle příští rok

Věrka S.