Tábor z pohledu účastníka - Beátka

Vítám Vás u reportáže z tábora, který pořádá organizace Život trochu jinak. Táborové téma bylo Harry Potter a kámen mudrců. Ocitáme se od 12. 8. ve světě čar a kouzel, začneme chodit do prvního ročníku Školy čar a kouzel v Bradavicích. Doufám, že si tuto reportáž užijete naplno, jako my celý tábor.

-------

Přijeli jsme do areálu tábora. Měli jsme asi půl hodiny volna na vybalení a projití celého areálu, pak byl nástup. Na nástupu jsme se dozvěděli, kdo je Rubius Hagrid a bradavický ředitel. Poté nás Hagrid školní klíčník a šafář zavedl do kouzelnické hospody v Londýně, tedy do Děravého kotle, ve kterém jsme dostali občerstvení a další instrukce, jak se dostaneme do Příčné ulice, a co budeme do Bradavic potřebovat. Rozdělili jsme se do dvojic a vyšli jsme na výlet do Příčné ulice. Ještě, než jsme prošli kamennou stěnou, kterou nám Hagrid otevřel pomocí deštníku, dostali jsme pět galeonů, za které jsme si měli nakoupit celou školní výbavu na náš první školní rok.

Po nakoupení bylinek, lahviček na lektvary, amuletů, knih a hůlek jsme se vraceli za Hagridem, který nás zavedl na nádraží King's Cross a dal nám lístky na bradavický spěšný vlak. Pak už někam zmizel, ano prostě tu už nebyl. Proběhli jsme všichni přepážkou s výkřikem SUPERSTÁR a objevili jsme se na nástupišti devět a třičtvrtě. Nastoupili jsme do vlaku, kde jsme se měli seznámit, tím způsobem, že jsme dostali křížovky se jmény a každý z nás dostal před nastoupení do vlaku slovo a musel si ho s těmi ostatními studenty vyměňovat, slovo za slovo, tak aby to nikdo jiný neslyšel. Vidící studenti své slovo psali na hřbet ruky, pouze vidícím studentům a nevidící studenti vidícím a nevidícím studentům to po písmenku šeptali do ucha. Těžké na vysvětlení, ačkoliv lehké na hraní. Po půl hodinovém shánění slov od ostatních studentů, jsme se dozvěděli, že v tajence vyšlo slovní spojení SLAVNOSTNÍ HOSTINA.

Po příjezdu do vesničky zvané Prasinky, které jsou obydlené jen kouzelníky, nebo čarodějkami si nás svolal Rubius Hagrid a řekl nám, že prváci jezdí na loďkách. Udělali jsme proto čtveřice a mohli jsme přeplavat jezero. Vysedli jsme z loděk a mohli jsme vejít do Velké síně, kde nás čekalo rozdělení do tří kolejí Moudrým kloboukem. Ještě před zařazením Moudrý klobouk zazpíval písničku, až pak nám byly sděleny názvy kolejí, které se jmenují Lunovýr, Bystrovíz a Ostrospár. Kdo byl již rozdělen, mohl si sednout ke svému kolejnímu stolu a až byli všichni rozřazeni do svých kolejí, Albus Brumbál bradavický ředitel, měl každoroční proslov až na pár výjimek, poté byla velká slavnostní hostina, na které se všichni přejedli. Ještě, než se všichni rozutekli do svých ložnic, byla večerka, na které si vybrala budíček ložnice s číslem 4. Pak se šlo do svých ložnic a do postýlek spát.

-------------

V půl osmé, kdy nás vzbudili kluci úžasným budíčkem, jsme měli chvíli na převlečení a na hygienu. Kolem osmé nám zapískali na rozcvičku. Po kratší rozcvičce jsme všichni natěšeně šli na snídani do Velké síně. Po výborné snídani byl nástup. S sebou jsme si měli vzít klobouk, plášť, hůlku, lahvičky, pytlík bylinek a dobrou náladu. Na nástupu jsme chvíli čekali až přijdou opozdilci z kolejí. Po pár minutách čekání, jsme již byli všichni. Takže pak jsme mohli hodnotit budíček kluků, který měl docela úspěch. Následně jsme se dozvěděli, že budeme mít výuku předmětů příroda (nejspíše dějiny přírody v Bradavicích), létání a bylinkářství.

Omlouvám se, teď to udělám z pohledu koleje Ostrospár, děkuji za pochopení.

Naše kolej měla první hodinu přírody, kde jsme se dozvěděli informace o vrbě mlátivé, kterou zasadili kvůli Remusi Johnovi Lupinovi za doby Pobertů. Ale to už jsem zase mimo. No. Náš úkol v tomto předmětu byl se udržet na stromě. To jsme tak nějak zvládli. Poté jsme měli létání, na které jsme se těšili. Seřadili jsme se po pravé straně košťat. Potom, až se nám je podařilo přivolat do rukou, tak jsme začali létat ve formacích a sami. Po dovádění na košťatech, jsme měli poslední vyučovací hodinu za dopoledne. Bylinkářství, kde jsme si sadili madragóry. Po únavné, ale přesto zábavné výuce se naše kolej odebrala na oběd, na kterém se pomalu scházeli i ostatní koleje.

Z pohledu všech.

Po obědě byl půlhodinový polední klid, který sloužil většinou na vysprchování, povídání si s přáteli, nebo na spánek. Po klidu byly neklidy, nebo delší volno. Pak nám zapískali na odpolední výuku. Tentokrát předměty byly obrana proti černé magii, kouzelné formule a lektvary.

Z pohledu Ostrospáru.

Výuka nám začala první hodinou opčm, (obranu proti černé magii), kde jsme trénovali omračovací a štítové kouzlo. To nám hodně šlo. Druhou hodinu jsme měli lektvary, kde se trošilinku prohodili dva profesoři, ale to jsem zase vedle. Na lektvarech jsme se učili pipetovat tekuté věci a pak jsme ochutnávali různé ingredience. Třetí hodina a zároveň poslední za dnešek byli kouzelné formule, kde jsme se učili kouzlo a formuli lumos maxima. Poté jsme se všichni sešli a další program byl...

Z pohledu všech.

Zkouška na famfrpál. Normálně prváci nesmí hrát famfrpál, ale nám to tak prej šlo, že nám to dovolili. Rozdělili jsme se do čtveřic a mohli jsme zkoušet. Mohli jsme si zkusit post chytače Zlatonky, pak post brankáře a post střelce. Poté bylo k dispozici si nutně vyzkoušet posty nahrávačů, které mohli hrát jen vidící, ale trénovali přesto i nevidící. A pak jsme si zkoušeli post potlouku a nahrávače. Potlouk vlastně se snažil trefit nahrávače. Po zkoušce všech postů jsme unaveně šli na večeři. Poté se musely všechny koleje sejít zvlášť, přečíst si pravidla a domluvit si taktiku. Potom byla ještě volná chvíle, kdy jsme si mohli povídat.

Zase se rozezněla píšťalka. Mysleli jsme, že je večerka, ale on byl nástup na hru. Nebo jsme se spíš měli všichni učit. Jenže si dělal z holek srandu Protiva (školní duch), že neumí hrát famfrpál. Dohadovali jsme se, ale pak nám teda řekl, že se máme obléct a že máme jít s ním do sklepení, že si to vyzkoušíme. Do deseti minut byli všichni hotoví a šli jsme s Uršulou a ještě nějakými duchy hledat Protivu. Šli jsme sklepením až do třetího poschodí vpravo chodby, kde jsme neměli, spíš jsme to měli zakázané tam chodit. Nakonec jsme byli jen trochu mokří, čeho si všimla profesorka a ptala se nás, proč jsme tak zpocení, když jsme seděli a učili se. No, tak trochu jsme ji museli zalhat, že je to z toho učení, tím soustředěním. Vzala nám to.

A už byla večerka, na které si zvolila zítřejší budíček ložnice číslo 1. Pak už se mohlo běžet do svých postýlek.

---------

O půl osmé nás vzbudila ložnice č. 1. Probudili jsme se do slunečného úterý. Zase jsme měli chvíli na hygienu a převlečení. V osm pískali na rozcvičku. Byla delší, protože jsme se museli rozcvičit na famfrpálový turnaj mezi kolejemi. Skoro jsme i běželi na snídani, tak nás unavila rozcvička. Po snídani jsme měli chvíli ještě na přípravu. Potom už nás svolávali na hřiště, kde se dnešní turnaj odehraje. Ještě před tím jsme hodnotili dnešní budíček a zpívali táborovou hymnu. Poté už zápas mohl začít. První nastoupili koleje Bystrovíz proti Lunovýru. Po deseti minutách, kdy vedl Bystrovíz, nastoupila Zlatonka a po chvíli i chytači. Tento zápas vyhrál jasně Bystrovíz.

Pak nastoupili koleje Bystrovíz proti Ostrospáru. Tento zápas vyhrál úplně na plné čáře Bystrovíz. Po 5 minutách nastoupili koleje Ostrospár versus Lunovýr. Tento zápas vyhrál konečně Ostrospár. No, teď k vyhlašování. 1. místo Bystrovíz, 2. místo Ostrospár, 3. místo Lunovýr. Sláva výhercům, čest poraženým a ti uprostřed mně nezajímaj... Po vysilující hře jsme šli unavení na oběd. Po obědě bylo volno, a pak neklidy. Po odpoledních klidech, jsme měli nástup na výuku. Předmět byl péče o kouzelné tvory, kde jsme byli po čtyřech namíchaných studentech z různých kolejí. Měli jsme se starat o skvorejše. Nějaká skupinka je venčila, nějaká skupinka vyráběla hračky, někdo je krmil a někdo stavil pro ně přístřešek. A pak se to ukázalo tak, jak to každý zvládl.

V průběhu té hry se Hagrid zmínil o Flamelovi. To byla další hra, námi nazvaná skluzavka, kde jsme se klouzali do knihovny a v knihách hledali čísla s písmenky. Z toho nám měli vzniknout informace, kdo je 3 to Flamel. Zjistili jsme, že je to výrobce elixíru života a kamene mudrců. Šťastní, že jsme to dokončili, jsme se podívali na sebe. A hned nás smích přešel. Byli jsme celí od mýdla. Tak jsme rychlostí blesku byli v umývárkách a smývali ze sebe bublinky. A pak už nás čekala večeře. Po večeři byla večerka, kde se dohadovali ložnice 2 a 3, kdo bude mít budíček na zítřek. Vyhrála ložnice 3. Budíček proto měla ložnice 2. Pak jsme si zazpívali večerku a všichni unavení a utahaní šli spát.

---------

V půl osmé nás začala ložnice 2 budit. Zase jsme měli chvíli na sbalení batůžku do banky u Gryngotových, převlečení se a provedení hygieny. Pak už nám začala rozcvička. Po rozcvičce jsme šli na snídani, kde jsme dostali podrobnější informace o výletě. Po snídani jsme šli do ložnic pro batůžky a mohlo se jet. Na místě jsme byli během půl hodiny. Ještě, než jsme vstoupili do prostoru, kde jsme si měli všímat, co mohli vyrobit skřeti, dostali jsme hodinky na obědy a pak se rozdělili, tak jak jsme chtěli chodit. Ve čtyři jsme měli sraz u pokladny. Mohli jsme jít do bludiště, nebo do rozhledny, nebo do duhového světa. Pak tam ještě byla lanovka. Kolem čtvrté jsme se už všichni scházeli a platili obědy. Jak jsme měli všechno všichni zaplacené, jeli jsme do tábořiště.

Po příjezdu jsme měli chvíli klid a pak byla hra, kde jsme měli dlouhou hůlku a museli jsme chodit po různých chodbách po skupinkách. V těch chodbách byl trol a my mu tu hůlku museli strčit do nosu. Z lesa u tábořiště jsme šli do tábora.

V tábořišti už na nás čekala výborná večeře. Po večeři byla chvilka klidu a táborák. V průběhu táboráku byla večerka, aby mohli jít spát ti, kdo byli unavení, no a zítřejší budíček měla ložnice 3, ale pak se hrálo dál. Po táboráku, kdo chtěl mohl jít spát pod širák. A kdo ne, ulehl do svých postýlek. A mohl se očekávat další den.

------

Když už nás probudila ložnice 3, měli jsme půl hodinové volno, jako každý den na oblečení a hygienu, pak byla rozcvička a po ní snídaně. Když jsme byli chvíli v ložnicích, byl nástup, na kterém jsme si vyráběly neviditelné pláště, které nám ráno přinesli do ložnic, jako dárek k Vánocům. My jsme je jen zdobily a trošku je vylepšovaly. Pak, jak jsme je vyrobili, bylo divadlo.

Bystrovíz měl scénu "Manželská hádka v autě" - ta vyhrála 1. místo. Lunovýr měl závody na košťatech, to si zasloužilo 2. místo a Ostrospár měl Oreo sušenky v džungli za 3. místo. Všechny a pár jiných scén jsme vymýšleli my studenti. Po tomto divadle byl oběd. Po obědě zase klid a pak neklidy, nebo delší volno. Potom byl zase nástup.

Na nástupu jsme zjistili, že Hagridovi utekla zvířátka, my jsme se nabídli, že mu je pomůžeme najít. Chodili jsme po provázkách, na kterých byli připevněné zvířátka. Každá skupinka měla jiný tvar, vlastně my ta zvířátka, když jsme na nějaké narazili, museli jsme ho prvně omráčit, až pak jsme se mohli podívat, čí je to zvíře.

Po chytání zvířátek jsme zjistili, že má Hagrid draka, kterého si vždycky přál. Ale nemohl ho mít v Bradavicích. Nějaký kamarád mu poslal dopis, jenže ho Norbert, tak Hagrid toho draka pojmenoval, mu ten dopis rozkousal a my měli za úkol posbírat jednotlivé části dopisu, umýt je od slin a složit dopis. Jelikož dopis byl v runách, tak jsme ho museli přeluštit. Po usilovném luštění nám tam vyšlo, že má Hagrid přinést draka na astronomickou věž o půlnoci. Jenže on musel někam jít, tak nás poprosil, jestli ho tam nezaneseme. Souhlasili jsme. Většině z nás nám bylo jasné, že bude večerní hra. Nespletli jsme se. Hned po skládání dopisu byla večeře a pak volno. Po hodině nám pískali nástup, na kterém jsme se sešli po kolejích. Draky jsme všichni úspěšně donesli a úspěšně jsme dostali i školní trest, nachytal nás totiž Filch s paní Norisovou. Po večerní hře byla večerka, na které jsme se dozvěděli, že budíček mají vedoucí. Po dni plném záhad jsme ulehli do postelí a šli spát.

------

V pátek nás vzbudili vedoucí, měli jsme chvíli na sbalení batůžků, převlečení se a hygienu. Pak už pískali na rozcvičku. Dnes jsme ji měli trochu delší, kvůli tomu, že jsme šli na pěší túru. Po rozcvičce jsme šli 4 na snídani. Po ní jsme se ještě dobalili a mohlo se jít. Šli jsme lesem a na louce. Jen s malými přestávkami na pití. Až kolem jedné, půl druhé jsme našli to místo, kam jsme měli přijít už dávno. Na tom místě jsme dostali oběd do ešusů, které jsme si měli sbalit do batohů. Po obědě jsme zjistili, že budeme tady hrát hru - vyklízení kuchyně. Ta hra probíhala tak, že bylo obdélníkové vyznačené hřiště přepůlené na půl, na každé straně v jednom z obdélníků stála kolej a dostala míče. Dohromady ty dvě koleje měli osm míčů a všech osm míčů měli být na jedné straně obdélníku.

Po této hře jsme se vydali zpět do tábora, jenže jsme potkali obra, který nám přečetl o vyhynutí obrů na Šumavě. Pak už jsme chtěli do našich ložnic, protože procházka po bradavických pozemcích byla náročná, ale ještě jsme hráli jednu hru. Rozdělili jsme se po čtyřech a každý si vylosoval zvíře. A nemohli jsme ho těm ostatním říct. No a až se zapískalo, vydávali jsme zvuky toho daného zvířete a podle toho se našli různě namíchané čtveřice. Potom, až jsme se našli, vymysleli jsme o tom zvířeti tři informace, které jsme pak řekli další skupince a když to zvíře uhodla, byli jsme proměněni zase na lidi. Pak jsme už přišli do areálu tábora. Přišli jsme tak akorát na večeři.

Po večeři bylo volno a pak večerka, na které jsme se dozvěděli dva nejlepší budíčky, které měli budit příští a popříští den. 2. místo ložnice 4. 1. místo ložnice tři.

Po únavném dni jsme lehli do postýlek a chystali se spát, přišla však ještě noční hra. Zachraňovali jsme jednorožce. Všichni jsme to zvládli a pak už se čekalo, až nás vzbudí ložnice 4, na náš předposlední den tábora. Ti, kteří šli jedni z posledních na noční hru, uvažovali, jestli má cenu jít ještě vůbec spát. Nakonec všichni aspoň na ty tři hodiny usnuli.

-------

V devět nás vzbudili kluci. Měli jsme posunutý budíček o hodinu a půl. Měli jsme volno na převlečení a na hygienu. Pak pískali na rozcvičku. Po ní jsme měli snídani a nástup, na který jsme si měli vzít plášť a klobouk. V altánku, kde byl nástup, nás přivítala profesorka Trilóniová. Tahle profesorka učí astronomii a věštění. Mohli jsme si nahlédnout do osudu karet, věštění z ruky, věštění z čajových lístků, sny a kyvadlo. Tohle jsme měli k dispozici celé dopoledne. Potom jsme měli chvilinku volno, které jsme mohli využít k přemýšlení, anebo k povídání si s přáteli. Potom nás už volali na náš poslední oběd v tábořišti.

Zítra v tuto dobu už budeme na cestě domů, nebo už budeme někteří doma. Nikomu z nás se nechce domů. Po obědě bylo volno na vysprchování, povídání si s přáteli, anebo na spánek. Po klidu byli neklidy a pak nástup, na kterém jsme psali dopisy těm lidem, kterým bychom chtěli něco říct, poděkovat vedoucím, napsat do jídelny, anebo studentům, a to na papír. Černé na bílém, to potěší každého. Po půl hodině jsme měli hru, poslední hru.

Po kolejích jsme zjistili, že Lord Voldemort chce ukradnout kámen mudrců a stát se nesmrtelným. Museli jsme přejít přes tříhlavého psa Chloupka, tak ho Hagrid pojmenoval. V průběhu šesti dnů se Hagrid zmínil, že ho uspí nějaká písnička. Všichni úspěšně jsme ho obešli. Další úkol nás omotala rostlinka, která nemá ráda světlo. Použili jsme formuly lumos maxima. Pustila nás dál. Pokračovali jsme. Došli jsme k hádance, kterou jsme měli správně poskládat. Bylo to, ale na čas. Všem se to povedlo. Pak nás čekalo přelézání sítě. Povedlo se to skoro všem. A teď přišli na řadu klíče. Po usilovném hledání pravého klíče, se nám podařilo otevřít bránu. A teď to nejtěžší. Dostat zpátky kámen mudrců. Ruce jsme si namočili do červené barvy a chytali jsme se Lorda Voldemorta, který náš dotek nesnesl. Všichni jsme získali kámen mudrců zpět a zanesli jsme ho Brumbálovi. Ten nám poděkoval a řekl, že se domluví s Nikolasem Flamelem, co s ním udělají. Po této hře byla večeře a chvíli volna. Potom začala diskotéka. Po vyřádění na diskotéce, po dvou ploužácích a po zábavě byl táborák. Někteří byli z diskotéky unavení, tak pak byla večerka, a kdo chtěl mohl jít spát, a kdo ne, mohl ještě sedět a zpívat, nebo poslouchat. Ve tři ráno se to všechno rozešlo a všichni šli spát.

------

Poslední den, tudíž neděle, poslední den tohoto úžasného tábora. Po ranním probuzení od ložnice tři jsme pomalu vylézali z postelí. Vůbec se nám nechtělo opustit tábořiště, opustit všechny svoje přátele, komu by se chtělo. Zažili jsme se všemi plno úžasných a nezapomenutelných zážitků a teď najednou všechny opustit?

Vedoucí se snažili nám všem tábor ještě víc zpříjemnit. Našli si na nás všechny čas, přitom mohli být doma. Připravili pro nás jedinečný tábor, který se nám velmi moc moc líbil. Nechtělo se nám odsud! Kolektiv byl úžasný a já bych určitě nevyměnila! Všechno se mi tu líbilo, a to díky všem lidem, kteří se na tomto táboře podíleli a přijeli za námi a užili si to s námi, všem děkujeme.

Až jsme se rozhodli konečně opustit postýlky, běželi jsme si rychle udělat hygienu a převléct se. Po těchto věcech nám zapískali na rozcvičku. Po rozcvičce, kterou vedl Filch s paní Norrisovou, jsme šli na snídani, už bohužel poslední. Po snídani jsme se začali balit, protože za chvíli měli pro nás přijet rodiče. Po sbalení veškerých věci, co jsme zde dostali i těch, co jsme si přivezli, nastalo to nejtěžší. Rozloučit se...

Doufám, že jste si tuhle reportáž užili s námi a snad napřesrok zatím

AHÓJ!

Tuto reportáž psala: Beáta H.