Zooňmo 2017 - účastnické dojmy (kráceno)

Akcia Zooňmo alebo zoo trochu jinak 2017 sa uskutočnila od piatka 20. 10. 2017 do nedele 22. 10. v Jihlave pod záštitou zapsaného spolku Život trochu jinak. Jednalo sa o vôbec prvý ročník takto zameranej akcie, pričom bola v postate náhradou sa predošlé tri akcie koňmo, zamerané, ako už vyplýva i so samotného názvu, rôznym špecifickým spôsobom práve na kone. O organizáciu akcie i celého sprievodného programu sa menovite postarali Petra a Katka. Okrem organizátoriek Peti, Katky a mňa s Andreou sa akcie zúčastnili ešte Terka a Pavel. Naša skupinka bola teda pomerne málo početná, čo dávalo už vopred tušiť komornejšiu atmosféru, čo však nakoniec ničomu nevadilo. Poďme ale pekne po poriadku.

Sobota - prehliadka zoo v Jihlave

Do zoo sme v sobotu dorazili okolo desiatej hodiny ráno, pričom pán sprievodca, nás tam mal sprevádzať až od jedenástej hodiny, takže medzitým sme sa vybrali na prechádzku po zoo samostatne. Stihli sme si pozrieť najskôr Afriku - výbeh s antilopami, ktoré boli prakticky takmer hneď pri vstupe do zoo. 

Na hyenách ma ale po príchode nášho sprievodcu osobitne zaujalo, že dokázali reagovať na meno a na zavolanie prišli pomerne blízko k nám. Od našeho průvodce jsme se dozvěděli, že hyeny mají v tlamě tlak několik atmosfér a že si pochutnají na lecčems, kromě mršin, masa, mají rádi i meruňky a melouny.

No je jasné, že na všechna zvířata se nedá sáhnout, ale i kůže byly dost velkým zážitkem. Člověk si mohl ozkoušet různé vlastnosti srsti -  kvalitu, hebkost,  huňatost, hrubost a její délku. Po případě  mohl vidět i drápy některých zvířat. Celkově si též na základě kožešin mohl utvořit představu o velikosti zvířete, třeba medvěda hnědého nebo malajského, tuleně nebo tygra. 

Odtiaľto sme sa s naším sprievodcom presunuli ďalej do zázemia k rôznym bezstavovcom, plazom, malým cicavcom. Musím povedať, že tak pre mňa ako aj pre Andreu bolo naozaj nevšedným a obohacujúcim zážitkom dotýkať sa rôznych druhov a štádií hmyzu ako aj plazov.

Co se týká hmyzu, tak jsme viděli hned několik zástupců – zlatohlávka (dospělce i larvu), šváby, pakobylky. Od hmyzu sme postupne prešli k plazom a cicavcom, mohli sme si teda z bezprostrednej blízkosti prezrieť a prehmatať mloka nazývaného řebrovník, podľa jeho netypickej vlastnosti vysunúť si cez diery v pokožke rebrá a takýmto spôsobom sa chrániť pred potenciálnymi predátormi, ako aj zamatovo vyzerajúceho gekončíka. Spolu sme sa potom ešte všetci pohrali s koralovkou, asi dva metre dlhým pomerne chudým škrtičom s červeno-čierno-bielym sfarbením, ktorým až nápadne pripomína prudko jedovatého austrálskeho koralovca.

Od plazov sme sa  následne presunuli k cicavcom, pri ktorých taktiež bolo čo obzerať. Klasické morské prasiatka, ani bezsrsté morča však mňa ani Andreu nezaujali i keď ostatných zo skupiny očividne ano. S Andreou sme si ale prezreli biele myšky a následne činčilu. Práve tá sa nám obom páčila najviac, z môjho pohľadu bolo roztomilé tak jej sivasté sfarbenie, ako aj predovšetkým jej mimoriadne hebká srsť a huňatý ocas. 

Po půl třetí jsme se tedy měli dostat opravdu blízko k velkým savcům. Jednalo se  konkrétně o žirafy, lamy, tuleně.... Bylo domluveno, že jsme mohli jít k nim do výběhů a krmit je a pohladit si je. Myslím si, že pro všechny zúčastněné to byl opravdu silný a nezapomenutelný zážitek. 

Splnil se mi sen – pohladit si žirafu.  Už od dětství jsem si chtěla pohladit žirafu a dokonce, když jsem byla malá jsem ji chtěla chovat něco jako koně u baráku. Zatím jsem měla, jen v roce 2001 v Brněnské Zoo, pouze možnost sáhnout si na kůži ze žirafy. Ale pohladit si živou žirafu, to je něco úplně jiného.  

Pre mňa osobne to bol taktiež nový zážitok, veď ako sme sa spolu s Andreou aj zhodli, tak blízko k žirafe sa človek len tak nedostane. Vyšli sme teda hore miernym kopcom a stáli sme vo výške približne v úrovni ich hláv, čo nám umožnilo efektívne ich kŕmiť. Pre zaujímavosť dodám, že v jihlavskej zoologickej záhrade je možné vidieť dvoch samcov vo voľnej prírode pomerne vzácnej žirafy Rotschildovej, konkrétne to boli Manu a Zuberi a samec vo voľnej prírode pomerne početnej žirafy sieťovanej Paul / Pavlík. Krmit žirafy z ruky byl opravdu zážitek, braly si z dlaně nakrájenou mrkev nebo z ruky větvičku. Jinak mrkev nebo cibule případně jiná zelenina se jim musí krájet. 

Lamy boli značne kontaktné a za potravou sa šli doslova pretrhnúť. Pozitívnom tohto javu bolo, že sa pri ich pažravosti dali pomerne jednoducho pohladiť, takže sme si mohli siahnuť na ich značne hebkú a jemnú srsť. 

Dále jsme byli vyzvednout rybičky pro tuleně v jiné budově. Prý to jsou jedni z nejnákladnějších živočichů chovaných v ZOO Jihlava. Za den zkonzumují 20 kg sleďů. Když jsme s panem průvodcem řešili, že vlastně když tuleni žijí v Baltském moři, tak že by mohli teoreticky i žrát sladkovodní ryby, tak zkonstatoval, že by to bylo ještě dražší.(pstruzi, candáti a jiné...jsou přece jen drahé ryby a mořští sledi vycházejí pořád levněji). Vyfasovali jsme každý jednu gumovou rukavici, abychom mohli brát ryby do ruky a šlo se k tuleňům. Opět to byl naprosto úžasný zážitek.

Dosť ma, úprimne povedané, prekvapilo, že tulenia kožušina, ktorá, ako sme sa pri jej prezeraní presvedčili, pôsobila pomerne drsne, je pri jej pokrytí vodou úplne hladká a chlpy som v podstate takmer vôbec necítil. Jinak co se týče tuleňů bylo velice zajímavé je pozorovat, ve vodě si hráli a byli akční, ale na souši působili dost neohrabaně. Legračně poskakovali na ploutvičkách a koukali, kde je co dobrého k jídlu. Setkání s těmito zajímavými zvířaty, tvarem připomínajícími torpédo, bylo též pro nás všechny nezapomenutelným zážitkem.

Tak skončila naše „celodenní šichta“ v ZOO, nemyslela bych si, že se dá v ZOO strávit 8 a půl hodiny a ještě k tomu si člověk celou ZOO neprojde. Speciální prohlídka byla vskutku úžasná a pokud by byla v budoucnu někdy možnost, tak si ji moc ráda zopakuji. Nejen že jsme se dostali do blízkosti mnoha exotických zvířat, ale dozvěděli jsme se od našeho průvodce též mnoho zajímavých informací.

Nedeľa - Jihlavské podzemí a cesta domov

Ako sme sa od sprievodkyne dozvedeli, celková dĺžka podzemných chodieb pod Jihlavou meria 22 kilometrov a z hľadiska dĺžky sa teda jedná o druhý najdlhší takýto komplex Českej republike, pričom o tri kilometre dlhší je len podobný komplex pod Znojmom. Na porovnanie, naša prehliadka prebiehala len v dĺžke približne 200 metrov, čo z celkovej dĺžky predstavuje skutočne len nepatrný zlomok. Ako nám sprievodkyňa vysvetlila, komplex v ktorom sme sa práve nachádzali pôvodne slúžil ako poprepájaná sieť pivníc prevažne bohatších mešťanov a aj keď ich hĺbili baníci, nevznikli ako sekundárny pozostatok ťažby drahých kovov, ako sa všeobecne tradovalo. Ako sme sa ďalej dozvedeli, pôvodný komplex stredovekých a ranonovovekých pivníc sa s postupom čau prestal využívať a čas z neho je v súčasnosti zasypaná sutinami z obdobia socialistickej mestskej prestavby.

Čo dodať na záver? Podobne ako minuloročná Ostrava, aj víkendovka v Jihlave sa Peti i Katke nadmieru vydarila a menej početná komornejšia skupinka bola nakoniec, domnievam sa, možno našou výhodou, prinajmenšom pri sobotňajšom kŕmení zvierat v Zoo. Touto cestou by sme teda chceli za všetkých účastníkov víkendovky obom organizátorkám poďakovať, pričom tak nám ako aj ostatným zostáva len dúfať, že sa podobne zameraná víkendovka uskutoční aj nasledujúci rok.

Autoři článku: Andrea a Peter

Fotogalerie

Kategorie: