Mikulášská víkendovka 2017 (účastnické dojmy)

Když jsem s Péťou dorazil do Brna na hlavní nádraží, následovalo vítání a pro mě dost zajímavé zjištění, že jsem jediný kluk z naší výpravy, nepočítaje dva vynikající vedoucí. Jen co jsme dorazili do našeho víkendového bydliště, vybalili jsme si karimatky a spacáky. Hned po vybalování spacáků a karimatek následovaly takové malé nedomluvené Vánoce, které jsme absolvovali čtyři: Beátka, já, Věrka a Gabča. Po této události jsme si udělali lekci prostorové orientace po budově. Hned poté se udála večeře, která čítala chleby s různými věcmi a čaj. Potom jsme měli volno, které jsme si náležitě užili. Povídali jsme si do 23:00, tedy do času, který jsme měli povolený. 

Hned, co jsme otevřeli své ospalé oči, následovala snídaně, která čítala to samé, co večeře, až na to, že k snídani byly k dostání müsli a mléko. Když jsme dosnídali, vydali jsme se rovnou do Vida parku, kde jsme uhlídali překvapení v podobě vedoucí Jáji, která dorazila právě tento den. Ve Vida parku bylo moc atrakcí: zemětřesení, točící se místnost, atd... atd. Byla tam i atrakce kolo na laně, kde jste museli šlapat, abyste se dostali do cíle. Přišli jsme tam shodou okolností zrovna v den, kdy tam měli narozeninový hudební program čítající výrobu a hru na zvláštní hudební nástroje. Vyrobil jsem si tam nástroj, kterému se říkalo dudy. Vyráběl se z takové té trubky, do které se ťuká a vydává to nějaký tón. Na trubku se nasadí taková ta rukavice, které používají paní uklízečky k úklidu. Rukavice se musí úplně geniálně napnout. Poté se zmačknou všechny prsty kromě palce podél trubky a na trubku se navlékne gumička, kterou je nutno natřikrát navléknout. Malý kousek palce, který jako jediný prst není pod gumičkou, musíme ustřihnout a následně do něho vložit brčko. To potom zalepíme izolepou a už stačí jen zatroubit. Troubí se na to dobře, ale z mé osobní zkušenosti: Přehněte palec přes hranu trubky a potom foukněte do brčka. Měl by se vám ozvat velmi hlasitý zvuk a nemělo by se vám na to troubit špatně. Vraťme se ale k atrakcím ve Vida parku, a to k atrakci, která se mi líbila úplně ze všech nejvíc. Jmenuje se letecký simulátor. Na této atrakci jste se točili všemi směry. Pro ty, kteří jste byli na Matějské pouti, je to něco jako Ghost rider. 

Když jsme vyšli ven z Vida parku, jeli jsme se převléknout do plavek a zabalit si věci do bazénu a šli jsme do aquaparku v Kohoutovicích. Jediný, kdo zůstal v klubovně, byly Pája, Anička a Verča. Kohoutovicích jsme si to náležitě užili a hned, jak jsme se vykoupali a převlékli jsme se do civilu, šli jsme opět zpátky do naší klubovny. Tam jsme se opět jako předchozí den navečeřeli a poté jsme si povídali až do půlnoci. To byl ostatně i čas, který jsme měli domluvený s vedoucími. Potom se odněkud začaly ozývat zvuky hudby. Zjistilo se, že nějací maníci se rozhodli si tam udělat v půl jedné diskotéku. Klidné napomenutí od Kačky jim nestačilo, a tak tam naběhl Suky. Ten na ně pořádně zařval, no a byl klid. 

Ráno, když jsme byli nějak tak vzhůru a probírali jsme se z nočních snů, ozvaly se zajímavé zvuky. Přišli: čert (Tomáš), anděl (Verča) a Mikuláš (Suky). Já jsem dělal kraviny, a tak jsem si užil krásný ranní výhled ven. Když jsem se vrátil, přednesl jsem svou vlastní báseň, která vůbec nebyla tematicky založená, ale mně to upřímně vůbec nevadilo, protože jsem se tím geniálně pobavil. Po snídani jsme se vydali do jakéhosi sportovně založeného parku, kde to bylo moc krásné. Po návštěvě této instituce jsme odjeli všichni postupně domů. 

Co se týče mého subjektivního pohledu na tento víkend, byl to jeden z nejkrásněji prožitých víkendů mého života. Díky za všechno organizátorům! 

Autor článku: Ondřej Krejča

Kategorie: