Vodovíkend na Berounce

Tak jsme ve čtvrtek 15. 6. s plnou lodní, plus/mínus zastávka, šťastně doběhli náš autobus do Liblína, Jirka, Marek a já. Nevěděla jsem, že adrenalin je tak ukecaný hormon, ale aspoň jsme se seznámili s několika účastníky již v autobuse. Vlídné metalové songy od řidiče a zapadající slunce nás doprovodily až do tábora Kobylka.

Část výpravy se hned vydala na misi do vsi – převzít proviant pro 18 vodáků od našeho tajného agenta paní B. na druhé straně nedostavěného mostu. Úkol nelehký, nikoli nesplněn! Po zastanování a malé večeři jsme se seznamovali vtipnými i inspirujícími otázkami a při večerním rituálu vhazování kamínků myšlenek do řeky. Když světla i hovory ve stanech utichaly, bylo slyšet hřmění a v noci i déšť.

Páteční ranní deštík jsme si zpříjemnili první snídaní od snídaňových víl. Michal nás proškolil v manévrování s kánoí. S trochou handlování sbaleni jen do barelů (žádné safety  car se zavazadly) jsme vypluli kochat se řekou. Na cestě unášené pomalým proudem jsme pozdravili spoustu vodáků, potkali sochu vodníka, někteří se stihli nedobrovolně vykoupat před prvním jezem, několik jsme jich úspěšně splavili, ohromily nás zřícenina hradu Krašova i letní scenérie říčních břehů.  Obědy byly bez práce v restauraci při řece. V tábořišti U Potůčků jsme si sami uvařili první večeři. Týmy Pohlreich, Babica a Hruška, alias Ridi se rozhodně neměly za co stydět, fazole, těstoviny i rýže zahřály a potěšily. Večer nám Michal vyprávěl pověst o vodníkovi a my jsme ztvárnili její postavy. Minimálně vodník si divadlo užil náležitě (2x fyzicky ztrestán, jako pomstu tak trochu škodil i ostatní dny). Závěrečný táborák s kytarou a myšlenky odložené do vln byly prima. 

Sobotní ráno mělo lehce naspěch, měli jsme se včas dopravit ke gotickému kostelu sv. Petra a Pavla v Dolanech u Hlinců. Prohlídku nově zrekonstruované dominanty uprostřed polí vlčích máků a zajímavý výklad pana starosty nám poeticky zakončili přicházející svatebčané. Z tábořiště Ahoj ve Skryjích jsme se po týmové večeři vydali na dobrodružnou stezku ke zřícenině hradu Týřova. Téměř po tmě okouzleni světly světlušek jsme úzkou cestičkou vystoupali do jeho rozvalin a užili si potemnělé výhledy na řeku hluboko v podhradí a daleká světla obydlí. V táboře u ohně jsme si tak trochu zasoutěžili ve zpěvu s jinými táborníky a rituálem s kamínky zakončili den.

Neděle nás zanesla k přívozu a do pamětní síně spisovatele Oty Pavla. Tam trávil své dětství a sbíral inspirace do svých knih. Tam jsme nabírali síly při poslední obědosvačině a užívali si literární atmosféru převozníkovy práce. Odpoledne jsme se naposledy vylodili v Roztokách, přebalili zavazadla a většina z nás se rozloučila k vlaku. 

Někteří šťastlivci si propůjčili pomalé vlny Berounky ještě i v pondělí. 

Díky za skvělou partu lidí, za propojení s řekou, za háčkování, kormidlování a soulodění v krásné přírodě. Doufám, že velitel naší flotily, Michal Martinásek, a ta, o které se stále mluvilo a nikdo ji neviděl, Peťa Benedíková, znovu spojí své síly a příští rok nás vezmou na další plavbu.

Děkujeme půjčovně lodí Berounka – AHOJ za zapůjčení plavidel a vstřícné jednání. Bez Vás bychom byli na suchu :-). Zasloužená reklama http://pujcovna-lodi-berounka.eu/

Autor článku: Jarmila Jandová

Fotogalerie

Kategorie: