Koňmo III. (účastnická reportáž)

A tak jsme se září devátého sešli v Brně, potřetí, podruhé, nebo poprvé natěšeni na zážitky, obdivovat krásná stvoření.

Ubytovali jsme se ve skautské klubovně, letos bylo teplíčko :-), ale čaj a dobrůtky od ostatních účastníků zahřály stejně mile jako rok před tím. Ještě ten večer jsme ve hře Riskuj prověřovali naše vědomosti i nevědomosti o koních, tvořili jsme tvory nadživotní s nadkoňskými schopnostmi.  Svěřili jsme se, jak moc koním důvěřujeme a odpadli jsme do spacáků.

Druhý den po brzké snídani jsme se busmo vydali vstříc nejprve Velké Bíteši, kde jsme na krátko pobavili sebe i domorodce drobnými úkoly fotosběrnými, ve jménu Domašova i předmětosběrnými, někteří si odnesli i trochu fauny a flory.

Kolem desáté jsme dorazili na Nový konec Domašova. Skryti ve stínu a chroupajíce mrkvičku jsme se učili, jak moc jsou pro koně důležitá zdravá kopyta, o jejich anatomii a správném ošetřování.  Áďa s Míšou nám předvedly, jak spolupracují s koňmi při jízdě, Jitka nám objasnila, jak povelovat koníky, aby se jim chtělo s námi komunikovat. 

Být čitelný ve svém záměru nejen pro koně, ale i pro lidi a ponejvíce pro sebe samé vyniklo jako jasné poselství z tohoto dne. Jak jednoduše vypadaly Jítiny ukázky, tak složitě jsme se pokoušeli naše čtyřnohé přátele přemluvit ke spolupráci.

 Jsou to sebevědomá zvířátka a nesvolí jakémukoli gestu. Prostě to musíte myslet opravdově! Pokud jste jistí ve svých úmyslech, odmění Vás spoluprací a vlastně jim k tomu stačí jen naznačit jedním prstem a pohledem.  Máte-li nejasno, vítěz spase i ten nejsušší drn trávy, který mu přijde k chuti víc než nějaké pobíhání ve vedru pro radost jakéhosi usmrkance. Mršky. Ale můžete si sami před sebou ujasnit, jak třeba působíte na lidi ve svém okolí.

Na konci našeho „výcviku“ přes všechny naše povely a více než naznačující gesta nám stejně dovolili usednout na jejich záda a uvolnit si vlastní hřbety. Tak trpělivá stvoření jsou koně z jezdeckého spolku Hobit v Domašově. Po celodenním programu jsme pomohli odklidit voňavé koňské koblihy z nově připravované ohrady a rozloučili se.

Po skvělé čočkové polévce a přátelských soubojích o teplou sprchu jsme dlouho debatovali o zážitcích a o nabytých či nenabytých sympatiích ke koním. Mé sympatie určitě mají, krásná majestátní zvířata, schopná vyvinout obrovskou sílu i vytvořit citlivé chvilky pro potěchu duše. Zapadání do spacáků probíhalo v rušných hovorech.

V neděli dopoledne jsme navštívili Museum romské kultury na Cejlu. Absolvovali jsme dvouhodinové rozhodně ne nezajímavé vyprávění o historii, kočování a lidových zvycích indických Dómů. Dozvěděli jsme se více o příkořích páchaných na romském lidu nejen za druhé světové války, o jejich jazyce, o kulturním vlivu v různých evropských zemích. Na závěr jsme se nechali zvěčnit v typických oděvech, viz foto. Básnický oběd a rozloučení určitě nebyl konec.

Doufám, že tohle nekonzumní setkání s koňmi bude mít tradici nejen příští rok. Za uskutečnění takového zážitku děkujeme Jitce Bednářové Smíškové a JS Hobit Domašov, Petě Benedíkové a Katce Matulíkové. :-) Díííky!

Autor článku: Jája

Fotogalerie

Kategorie: