Opět mezi lidmi!

Tak jako se schází fotbalisté před utkáním, tak jako se schází vojáci před bitvou, tak se schází šest členů našeho občanského sdružení (Lenča, Katka, Jiřka, Suky, Zbyňa, Romča) v sobotu 17.4. dopoledne před akcí s názvem „Zpátky mezi lidi“. Jedná se o městskou hru na motivy seriálu Červený trpaslík, kterou si mohou užít dvoučlenné týmy dětí a mládeže ve věku od 10 do 20 let.

Po krátkém přivítání seznamuji své kolegy s průběhem hry a objasňuji jejich úlohu na jednotlivých stanovištích, načež ještě před odchodem na domácí oběd či pizzu nakládáme do Zbyňova auta několik igelitek plných zdánlivě nesouvisejících předmětů- tenisáky, dřevěné kostky, brčka,..., bez nichž by se hra stala neuskutečnitelnou (nebo bychom museli hodně improvizovat).

Nasycen chutným obědem běžím krátce po jedné hodině k Pivečkově lesoparku domnívaje se, že ostatní na mě již čekají. Rychlé ohledání místa nicméně ukazuje, že přicházím jako první. Příroda umí být hravá, a tak zařídila, že chrápe vždycky ten hluchý a že největší zpoždění mívá ten, kdo je v dané chvíli nejvíce zapotřebí. Kolem čtvrt na dvě konečně přijíždí Zbyňa v autě napěchovaném nezbytným vybavením. Za čtvrt hodiny mají začít přicházet první týmy.

Na místě panuje stres a zmatek, ale jinak se skvěle bavíme. Rychle vyvěsíme nápis „Zpátky mezi lidi „ obohacený o jednopoložkový seznam sponzorů. Snad nás město Slavičín podpoří i budoucnu. Jsme připraveni! Jde se na věc! Za chvíli přijdou davy účastníků! Každou chvíli...

Po půl hodině napjatého očekávání přichází první a následně i druhý a poslední tým. Oba dostávají obálku s mapou stanovišť a s nezbytnými instrukcemi. Krátce po druhé hodině nastává slavnostní zahájení doplněné o projev generálního ředitele televize Slepičín proložený minutou ticha a završený rozbitím vejce.

Instruktoři odjíždějí na stanoviště, účastníci odbíhají na stanoviště a já sbírám vejce, jež byla v rámci prvního úkolu schována v okolí místa startu. Poté co objevím a uskladním většinu z nich, vyrážím, vybavený fotoaparátem, tam, kam před chvílí vyrazili ostatní- na stanoviště.

Na prvním z nich nacházím pouze instruktorku Lenču, načež se po krátké konverzaci odebírám na další, kde potkávám v krátkém časovém rozmezí oba dva týmy. S radostí a lehkou škodolibostí pozoruji, jak se snaží, opření o opěradlo lavičky, napít ze sklenice, jež musí zůstat ležet na stole, popřípadě sníst dvacet křupek pomocí vlastnoručně zhotovených čínských hůlek. K mému velkému překvapení zvládají oba týmy zadané úkoly a vyrážejí na poslední- Lenčino stanoviště, které se nachází kousek od místa, kde bude probíhat zakončení.

Netrvá to dlouho a týmy jsou i zde hotovy. začíná jít do tuhého! Konec se blíží! Obíhání stanovišť tvořilo jen první částí hry, účastníci takto mohli získat suroviny potřebné ve druhé části hry ke stavbě vesmírné lodi- Kosmika. Zatímco soutěžící ve snaze dokončit závěrečnou část slepují tenisák s vejcem a pingpongáčem, my připravujeme závěrečné vyhodnocení a opékání špekáčků.

Nyní je krátce po šesté hodině, vyhodnocení máme za sebou, účastníci odešli, buřty jsou snědené a kytara už dohrála. Uklízíme použitý materiál, hasíme ohniště a rozcházíme se domů. Z akce máme výborný pocit, ale příště chceme větší počet účastníků, holt musíme zlepšit propagaci.

zprávu podal technik 4. (bé) třídy: Roman Štěpánek

Kategorie: