Jak jsme se vrátili až ke kořenům

Když se řekne „Velikonoce“, valné většině z nás vyvstane na mysli pomlázka upletená z proutí, které trčí ze země, v níž se nacházejí jeho kořeny. A právě k těmto a také k mnoha dalším se v průběhu letošních velikonočních prázdnin navrátilo dvanáct členů občanského sdružení Život trochu jinak. Namísto sezení doma vyrazili výše zmínění do Chválkova poblíž Kamenice nad Lipou a na pionýrské základně si užívali zážitky nabitý program, jejž připravilo organizátorské trio Zdenda, Zbyňa a Romča.

Hned po příjezdu se účastníci dozvěděli, že onen slibovaný návrat ke kořenům se nebude týkat ekologických aktivit ani (díky bohu) jídla, ale historických období, jimiž si postupně projdou.

Po čtvrtečním hudebně laděném večeru si v pátek vyrábíme kolíčkovník a poté diskutujeme nad událostmi, které nás s nejvyšší pravděpodobností čekají v následujících čtyřiceti letech. V pozdním odpoledni iniciuje Zdenda další diskuzi, tentokrát se ovšem týká již uplynulých událostí, které jsou podloženy dobovou audionahrávkou. „Za pět minut nástup venku!“ Aby účastníci dostali večeři, musí pěkně vyluštit tajenku a zjistit, jaká dobrota na ně vlastně čeká.

Brzy po sobotním budíčku vyrážíme na nedaleké vlakové nádraží, odkud nás úzkokolejka odváží do Kamenice nad Lipou. Následuje prohlídka zámku. Průvodci nejsou s námi, a tak dostáváme alespoň telefonní sluchátka, která mají jejich úlohu nahradit. Naplněni historickými zážitky a právě snědeným obědem rozdělujeme se na dvě skupiny, zatímco Suky a Zbyňa vyrážejí na nákup, my ostatní se jdeme kouknout na prastarou lípu stojící v zámecké zahradě. Setkáváme se opět na nádraží, kde se chystáme navštívit restauraci. Ptáme se, zda mají jedenáct míst (Zdenda zůstával v objektu) v nekuřácké části, ale kladné odpovědi se nám nedostává. Odhodláni posedět si v čekárně zjišťujeme, že právě přijíždějící vlak směřuje mimo jiné do Chválkova.

K pozdnímu obědu jsme připravili česnekovou pomazánku, o níž jsme se domnívali, že je dostatečně ostrá. Nebyla. Hrstka odvážných se nechala slyšet a zasoutěžila si v pojídání samotných stroužků česneku.

Slunko ještě nezapadlo a na louce vedle chaty už plápolal táborák a od něj se ozývala podivná slova jako například „rychlo hmato prstokladná šoustadelnice“, jimiž si účastníci v rámci Zbyňovi hry, coby středověká království, vyhlašovali válku. Zima nás zahání zpět do objektu, kde si předvádíme pár scének a poté jdeme spát.

Čtyřiadvacet hodin Zdenda seděl u notebooku a zpracovával nasbíraná data, abychom si v neděli dopoledne mohli zahrát hru, při níž zaznívají postupně naše hlasy podkreslené hudbou, kterou jsme si předem vybrali.

Poté co se nasytíme hořčičnými apendixy (vařené párky), učí nás Katka, jak zhotovit sádrový obtisk ruky a také velikonoční slepičku z kartonu od vajec.

Venku už se téměř stmívá, což je ideální doba k lovu mamuta. Dvě lovecké tlupy se nejprve připravují zvyšováním svých schopností a poté vyrážejí po Mamutí stezce, na níž po splnění osmi úkolů nacházejí i ono vysněné zvíře. Už z dálky slyšíme pokřik vítězného družstva tvořeného Terkou, Yvčou, Kamčou a Sukym, ulovili ho, přinášejí mamuta.

Zhruba po hodině sedíme všichni ve „společenské místnosti“ a pouštíme se do uloveného zvířete. Brambůrky, křupky, arašídy, oplatky... to všechno skrývaly dvě igelitky zvané mamut. Nyní nás čeká už jen závěrečná reflexe, trocha hraní a zpívání a někoho z nás také probdělá noc.

Nedělní ráno nepřináší žádnou herní aktivitu, jen úklid. Umýváme nádobí, vytíráme podlahy a kolem půl desáté už není v objektu nikdo jiný než správce.

Více takových povedených akcí :-).

Kategorie: