Byl jednou jeden život

Kam že se to podíváme? A co zažijeme za situace?

Naší letošní destinací bylo pěkné město ve Zlínském kraji, Hanácké Athény. Strávili jsem zde 5 dní prošpikovaných legrací, zážitky a ponaučením. Organizátorská dvojice ve složení Suky a Zbyňa si na nás vymyslela aktivity na téma Byl jednou jeden život. V průběhu akce se z nás účastníků stali novorozenci, puberťáci i důchodci.  Celý pobyt se odehrával v centru Kroměříže, na palubě klubovny kroměřížských Pionýrů (děkujeme) a v přilehlém okolí.

Prvotní šok  (v dobrém slova smyslu) a vtáhnutí do děje nastal ihned po příchodu na místo určení. Zrovna měli službu na příjmu u dveří doktor Suky a doktor Zbyňa. Prošli jsme novorozeneckou prohlídkou. Ale pak nastal horší šok. Pionýři sdílejí střechu asi s 10 zubními ordinacemi, dovedete si představit tu vůni. A na řadu došlo vybalování a jiné činnosti spojené  s příchodem. Lenča nám dovezla sladký pozdrav, babiččiny palačinky (děkujeme) a ihned se ujala mazání marmeládou. Bylo jich jako máku, celkem slušná hromada. 

Po zabydlení a krátkém odpočinku jsme byli vystrčeni na ulici s úkolem najít si jména. Křestní jméno i příjmení nám měli určit kolemjdoucí. Byla to celkem legrace pozorovat reakce oslovených. A my jsme si to maximálně užívali. Doma nás už čekaly chutné těstoviny s omáčkou z miniaturní kuchyňky. Večerní činnost zahrnovala vytváření obrazců pomocí lana. A ten večer nám bylo doporučeno dlouho neponocovat, protože čtvrtek bude velmi náročný den.

 Sotva se nám podařilo popadnout hlubší spánek za pačesy, zazvonil budík. A kde se vzalo, tu se vzalo, z vyhřátých spacáků vylezlo 12 vyoraných myšek. A že s mám nebyla řeč, dostali jsem pořádně do těla Sukyho rozcvičkou. Cvičit ve 3:00 hodiny ráno není nic moc příjemného. Po snídani přišel další úkol. Teple se obléct a hurá ven. Přes noc se z nás všech stali teenageři a museli jsme si nacvičit empatii a porozumění druhým. Úkol tkvěl v tom, najít na ulici stejně očíslované papíry např.  1, 1 a vybrat odpověď z možností. Byly vytvořeny 3 skupiny po čtyřech a celá skupinka se musela shodnout na odpovědi. Pokud byl pokus neúspěšný obě dvojice se musely vrátit na místo s otázkou. A zase nanovo. Nebylo to jednoduché, otázky byly kulišácky schované.Mírně začalo mrholit a naše snažení bylo přetnuto. I přes tuto komplikaci se všichni  řadíme mezi úspěšné řešitele. Pomalu na všechny padla únava. Odpočinek byl zasloužený. Asi o čtyři hodiny později pro nás Zbyňa připravil  zajímavou aktivitu. Každá ze 3 skupinek dostala papír se jmény a dalšími informacemi o fiktivních lidech, kteří mají AIDS. Na základě informací jsme se měli rozhodnout, kterou osobu vyléčíme. Další ze čtvrtečních aktivit byla velmi zábavná. Jmenovala se kontakt s cizí rasou. Oč šlo? Tato oddychovější činnost spočívala v dorozumění 2 oddělených skupinek pouze pomocí  geometrických tvarů. Mezitím co jsme si hráli na „lékaře“ a cizí rasy Suky s Romčou vařili oběd – sójovou čínu s rýží.   

Po poobědové siestě jsme se sešli kolem jídelních stolů, symbolického trhu. Každý dobrý obchodník  umí nabídnout své zboží. A my jako šikovní živnostníci  jsme nabízeli své vlastnosti, kterých si vážíme. A obchod mohl začít. Nechyběla ani nabídka ani poptávka.   

Další, ne však méně zajímavou aktivitu, organizátoři zařadili dotyky.  První došlo k vybírání nejsympatičtější dlaně v kruhu. Když naše ruce byly tak krásně propletené, co tak je rozmotat? A povedlo se. Vyšel krásný prstýnek i s drahokamem. Večer  na řadu přišla elegance společně s ladností pohybu. Řeč je o společenském večeru. Tento byl zahájen překvapením. Zbyňa s Lenčou slavili první výročí vztahu. Dále se ke slovu dostaly krátké a hlavně vtipné scénky. První spojovala zážitky a zkušenosti některých  přítomných. Druhá zase slepovala dohromady hlášky z televizní reklamy. Smím prosit? Tančilo se všechno možné. Od polky přes salsu až po tango. Tento den se podobal náročnému marathonu a proto není divu, že večer byl spacák a karimatka tím nejlepším přítelem.

Do svěžího pátečního rána nás nakopnul Sukyho příjemný budíček. Stali se z nás dospělí lidé. Takoví lidé se svými potřebami někoho milovat. Lásky se dotkla i dopolední činnost. Na řadě bylo její vyznávání, které muselo obsahovat vylosovaná slova. Někteří vyznavači dodali svému dílku trochu peprnosti a jiní si peprná slovíčka vytáhli. Jaké finanční ohodnocení si zaslouží zadaná profese? Nejen tato otázka trápila ty, před nimiž ležel papír se zajímavými povoláními jako učitel, kominík, nebo prostitutka. Co „účastník zájezdu“ to názor, tudíž není divu, že se rozjela diskuse na téma platy. Výměnu názorů ukončila až pronikavá vůně z mini kuchyňky  - signál k obědu.

Byl krásný podzimní den, den jako stvořený na vycházku, den jako stvořený na lov pávů.

A tak jsme se vypravili do Podzámecké zahrady. Naše nosy nasávaly čerstvý vzduch, srdce jen plesalo. Bylo to tak oživující, že se klukům nakopl metabolismus a vyhlédli si oběť. Chudák páv. Už nám všem téměř omrzaly uši, nejvyšší čas se vrátit do tepla klubovny. Teplo?

Po návratu nikdo zatím netušil, že to bude hodnota k nezaplacení. Vaše loď se potápí…znělo nám do uší při hře o přežití. Vaše loď se potopila…Jak se dostaneme ven? Tato otázka byla   v mysli všech 11 cestujících na palubě „Titanicu“. Postupně pro nás dojížděly lodě. Asi po 2 hodinách se dostalo na matičku zemi pouze 9  pasažérů. Cestu nepřežila Ráchel a Terka (jen jako). Mluvím asi za všechny, když řeknu, že to byl zážitek a velký podnět k přemýšlení o životě. Hodinová ručička se musela jednou otočit než se všichni trochu uvolnili a začala volnější zábava např. kytara a vtipkování. Postupně vše utichalo, ševelení hlásků se ztrácelo v dálce. Světu smyslů začal kralovat spánek.

Charakteristika posledního dne se nese v rytmu slavností jídel, procházky a loučení. Sobotní vstávání bylo také velmi příjemné. Venku zářilo slunce a z jídelny se linula směsice vůní. Na jídelníčku by mohla být napsána pouze 2 slova: slavnosti obžerství. Kluci si dali tu práci a nachystali spáčům tabule plné jídel. Objevilo se všechno. Od sladkých jídel, přes jednohubky a pomazánky, až po křupky a popcorn. Stoly se řádně prohýbaly. Když už jsme byli všichni naplněni k prasknutí šlo se ven. V poslední etapě lidského života, ve stáří, jsme dostali úkol najít nějaký kroměřížský penzion na klidné přespání důchodců a zjistit co nejvíce informací. Naše výprava, by se klidně mohla jmenovat po stopách penzionů. Na obzoru se objevil moderní  Praga penzion. Ale s informacemi to bylo horší. Na zvonění nikdo neodpovídal. Ke slovu přišel mobil. Pan majitel byl muž činu a nenechal si ujít potencionální zájemce. K jeho zděšení jsme zájem neměli ale vysvětlili mu oč jde. Nejdříve byl mírně v šoku, ale pak nás pochopil. Penzion jsme našli. Okružní jízda po Hanáckých Athénách mohla pokračovat. Minuli jsme rodný dům Karla Kryla, pověstnou psychiatrickou léčebnu a knihovnu. Naše dopolední pouť byla zakončena svátečním obědem – domácím blivajzem.

Po odpoledním klidu Suky se Zbyňou zařadili blok mluvených a dotekových her, které pomalu, ale jistě naznačovaly konec celé akce. První 4 hodinová hra pro všechny, hrdě nesla jméno popiš mne co (kdo) bych byl, kdybych byl… Smekám před všemi, kteří vzdorovali nárazům únavy. Hra to byla velmi zajímavá a v mnohém poučná. A na řadu přišlo dotykové loučení táhnoucí se přes 3 hodiny - symbol konce. Asi od deseti hodin započalo konečné čtení mnoha, mnoha díků, následováno večerkou. Za patami večerky se objevila i volná zábava. Někdo balil věci, jiný hrál šachy, činnosti dle libosti.

Neděle – den odjezdu. Že neuhodnete nedělní činnosti. V kostce: balení, uklízení a odjezd. 

Rána posledních dnů bývají vždy namáhavá. Únava se hlásí o slovo. Rychle napěchovat do batohu nejlépe své cennosti, najíst se, potahat smeták po podlaze a vysavač po koberci, vydrhnout kuchyňku, rozloučit se a uhánět ku chaloupce. Než bys řekl smet, v pondělí ráno zazvonil zvonec  a podzimní Kroměříži je konec.

Účastníci: Suky, Zbyňa, Romča, Lenča, Kamča, Yvča, Jirka, Eliška, Ráchel, Terka,  Ludka, Vojta, Katka. 

Všem velké díky.

Kategorie: